Hmyz chce taky jezdit

Včera se mi povedl zase jeden zajímavý kousek, který mě donutil se od srdce zasmát.

Bylo horko, takže jsem si na křižovatce alespoň otevřel plexi. Skočila zelená a abych nezdržoval vyrazil jsem s otevřenou helmou. Hned po 50m jsem si jí zavřel a viděl z vnitřní strany nějakého hmyzáka. Stalo se mi to už stokrát, nevěnoval jsem mu pozornost. Za pár vteřin zmizel.

Za pár km jsem ucítil, že se mi dobývá do ucha a neskutečně mě šimrá. 2 km jsem odolával, ale pak raději zastavil. Sundal helmu, vyklepal hmyz a pokračoval dál. Tohle se mi stalo už po druhé :-D

Dalším brutálním zážitkem je kroužit zatáčku v docela velkém náklonu a neplánovaně kýchnout. V mém případě nikdy nekýchám pouze jednou, ale minimálně 2x až 5x. Škubnout sebou při kýchnutí v náklonu je fakt adrenalin. :-D

O víkendu jsem byl v Dubé na zatáčkách. Sice se mi doneslo, že tuhle trasu jezdí hlavně trotlové a prasata, ale já si to stejně užil. Určitě jsem nebyl nejrychlejší ani nejpreciznější, ale pobavil jsem se v rozumné rychlosti. Měl jsem štěstí na jednoho závodníka v autě, který jel přede mnou. Měl poctivé sportovní tempo a i když mě často brzdil, bavilo mě se hnát se za ním a dohonit ho kdykoliv jsem chtěl já... před zatáčkou, v zatáčce nebo při výjezdu ze zatáčky... byl jsem to já, kdo měl převahu. Ano neměl žádné sportovní auto a dost možná proto jsem měl převahu já. :)