1x čelní náraz, 1x boční náraz - uff

To zase bylo ráno. Už jsem jezdil snad půl roku bez nějakých větších zážitků, kdy mi třeba uklouzlo kolo na mokré silnici nebo tak. Dnes ráno bylo všechno jinak.

Prázdná křižovatka, vymetená, škáče zelená, přijíždím ke křižovatce, přidám plyn. V okamžiku kdy já viděl svojí zelenou byl na křižovatce z boční ulice autobus, před semaforem, 100%tně! V tom mžiku pohledu nevím zda dobržďuje nebo už stojí. Soustředím se na rozbitou, mokrou silnici, hustě pomalovanou bílými čárami, aby mi to neuklouzlo. Než řeknu SAKRA je autobus přede mnou. Ten dlouhý (housenka), takže není ani úniková cesta vlevo. Půl vteřiny přemýšlím jestli má smysl brzdit - stejně už je to na prd. Mokrá silnice, bílé čáry, čelní náraz do boku autobusu. Průser.

Pud sebezáchovy mluví jasně. Brzdit! Pneumatika pískne a čoveče já fakt brzdím dost slušně. Za chvíli už jedu krokem, balvan padá dolů. Že by ten kretén alespoň bliknul na omluvu? O kus dál ho předjedu a ukazuju mu, že je debil... nebo že jsem zdědil moc slušný majetek (neumím jednoznačná gesta). Řidič (cca 55-60 let, sympaťák) čumí a myslí si něco o debilovi na motorce.

Moje chyba, blbost spoléhat se na zelenou. Všude se to píše. Dávám si fakt bacha, když křižovatku projíždím po hlavní rovně, dávám si sakra bacha aby mi tam nikdo nevjel. Vždycky zpomalím a to i na malých křižovatkách mezi vesnicemi - pokud jí nepřehlédnu. 

Když se o pár kilometrů z toho jakžtakž oklepu a jedu po 4 proudé silnici ve svém pruhu a jsem na úrovní octávie, dává blinkr do mého pruhu. Než se naděju už je ode mě jen kousek. Troubím jak o život. Prostě mě přehlédnul, i když můj výfuk je slyšet. Klika, že byl slušný a dal blinkr, to poskytne další vteřinu na reakci, ačkoliv jsem si myslel, že čeká až projedu a jen si nastavuje svou pozici k dalšímu kroku. Omluvil se mi a cajk. Může se to stát každému.

Ale tohle mít po ránu hned dvakrát po sobě v rozmezí 5km? Chtělo se mi brečet, ale neměl jsem v helmě kapesník, tak jsem se na to vykašlal.