Vždycky jsem chtěl jezdit na motorce, ale vlastně nikdy jsem se k tomu nedostal. Ze začátku nebyly peníze na jakokoliv motorku a pak snad ani čas. Obava o ztrátu řidičáku na auto, kdybych na motorku neudělal... samé výmluvy proč to nejde.

Nakonec mě to tak hlodalo, že jsem se musel překonat a dokopat se. Plánoval jsem to na léto 2012. Přišlo mi to akorát. Autoškolu jsem si domluvil v červenci na srpen. K mé smůle instruktor mi rovnou sdělil, že v srpnu na 14 dnů odjíždí na dovolenou, ale že to dáme a v záři bude finiš.

 Jak to dopadlo? V září byl finiš, ale taky zkušební komisař na dovolené. Pak nějaké blbé počasí a nakonec jsem řidičák dřímal v ruce v druhé polovině října a to s příplatkem 500,- za rychlé vydání to týdne (10 dnů?). V autoškole jsem sedlal Kawasaki GS500e.

Chtěl jsem si založit blog a jméno jsem nemohl vymyslet. Docela se mi líbí písnička Hurikán... téma to splňuje - jen bych si přál, abych nedopadnul (doslova) jako ten v písničce. Je to snažší než bych kdy čekal.

Říká se, že motorkáři jsou hovada atd a hrozně riskují. Ano jsou, v podstatě, je to snadné tomu propadnout a těžké to ovládnout. Řídit auto může kdejaký trouba a moc se to nepozná a když se to pozná, tak jen v extrému skončí špatně. Na motorce to je coby dup. Špatný odhad zatáčky a už se válíte v příkopu nebo ve svodidlech. Není těžké se u toho rozbít na drť. Jízda na motoce o o dva levely náročnější než řízení auta a pozná to jen ten, kdo vyzkoušel obojí.

Proč blog?
Nechci otravovat kamarády povídáním, které je nezajímá a přijít o ně. Raději se z toho vypíšu.