Situace je jasná: včera pršelo a déšť smyl ze silnice sůl. Dnes sluníčko a v poledne teplota skoro 8°C. Vložení baterie do motorky: 5 minut.

Motor naskočil maximálně v pohodě. Nechal jsem jí trochu zahřát a houpnul rukojetí citlivě o 2tis otáček výš. Motor se zakuckal, skoro chcípnul. Divný.

Nasedl jsem a jel to prubnout. Ještě včera jsem si nevzpomněl, že jednička se řadí dolů a zbytek nahoru. Jak jsem na ni sedl všechno se vrátilo a všechno šlo automaticky. Žádné přemýšlení. Naskočilo to samo. Okamžitě jsem zapomněl, že se vlastně bojím studené silnice a studených pneu. Jediné co mě brzdilo byl studený motor. Po jeho ohřátí mě už nic nelimitovalo.

Užil jsem si to jako v létě a 50km jsem projel velmi velmi svižně. Největší číslovku jsem viděl 205 a byla to paráda.

Po návratu byla pneumatika příjemně teplá...

Slovy kamaráda, který mi vyčítal, že jezdím rychle. "Vždyť ty taky musíš jezdit rychle, když jedu 170 a neujel jsem ti." "170? To je taková normální rychlost..." :-D

Jestli se bude zítra počasí opakovat nenechám si to ujít a pak na 3 měsíce zazimováno :(

Ráno se mi povedl zajímavý kousek. Přede mnou jela 3 auta. První dva blízko u sebe a to třetí kus od nich. Kousek před zatáčkou. Předjel jsem toho jednoho, zpomalil na jeho rychlost a udržoval si stejný odstup od těch dvou.

Jakmile přišla oblíbená zatáčka, tak jsem za to vzal, abych si ji vykroužil v daném prostoru mezi auty. Trošku jsem to přehnal. Jestli tam kroužím běžně 90km/hod a své maximum jsem v té zatáčce stanovil na 100km/hod, tak teď to mohlo být 110 km/hod. Velmi zajímavý pocit, když se do zatáčky nemůžete vejít, resp utahuje se rychleji než já zatáčím.

To zase bylo ráno. Už jsem jezdil snad půl roku bez nějakých větších zážitků, kdy mi třeba uklouzlo kolo na mokré silnici nebo tak. Dnes ráno bylo všechno jinak.

Prázdná křižovatka, vymetená, škáče zelená, přijíždím ke křižovatce, přidám plyn. V okamžiku kdy já viděl svojí zelenou byl na křižovatce z boční ulice autobus, před semaforem, 100%tně! V tom mžiku pohledu nevím zda dobržďuje nebo už stojí. Soustředím se na rozbitou, mokrou silnici, hustě pomalovanou bílými čárami, aby mi to neuklouzlo. Než řeknu SAKRA je autobus přede mnou. Ten dlouhý (housenka), takže není ani úniková cesta vlevo. Půl vteřiny přemýšlím jestli má smysl brzdit - stejně už je to na prd. Mokrá silnice, bílé čáry, čelní náraz do boku autobusu. Průser.

Dlouho jsem se rozhodoval za co Horneta vyměním. Aprilia Shiver byla výborná volba, ale drahá. 954řka byla naopak levná a dokonce i relativně cestovní. Avšak když vidím kolik je smrtelných nehod každý den, tak do toho nejdu.

Na Hornetu můžu bez obav rvát plný plyn, nemusím se moc hlídat. I na velké otáčky jsou zatáčky v pohodě. Prostě má přesně tolik výkonu, kdy mě moc neomezuje a já nemusím mít sevřenou prdel každou chvíli, co by se mohlo stát. Navíc zabít se můžu i na něm. Pořád má zrychlení z nuly na sto kolem 4 vteřin, co nemá kdejaké BMW ani Porsche.

Nechám si ho tedy dál. Alespoň se mi vrátí část nákladů za servis, ND a vylepšení do kterých jsem investoval a nikdo mi je nevrátí. 

Včera byl vyloženě divný den. Jedu po silnici ve městě a všimnu, že v autě přede mnou dělá gesta jakoby na spolujezdce. Ještě se směju, že snad ani nemá ruce na volantu. Jen mi přijde, že sedí v prázdném autu. Blíží se semafor, zastavujeme. Řidič se otáčí směrem k zadnímu okýnku a dělá zase nějaká gesta. Nevidím je, protože se na slunci zadní sklo zrcadlí. Bliká zelená. Auto má výstražná světla. To si vzpomněl brzy. Začínám ho objíždět a v tom si to rozmyslí a jede dál. Magor? Chcíplo mu to a pak už zase jelo? Zase dobrý kilometr dělá gesta. Už toho mám dost a za městem dávám plný plyn. V protisměru žádné auto. V okamžiku jsem před ním a řadím se zpátky do pruhu. Mezi námi dobrých 50 metrů. Kouknu do zrcátka jestli jsem se ho zbavil a vidím, že na mě bliká dálkovými světly.

To nepochopíš. Neměl žádný důvod vyšilovat. V podstatě okamžitě, kdy jsem jel za ním (s dobrým odstupem, nejezdím blízko, protože když dá auto plné brzdy, tak jsem na kaši) dělal gesta. Magor?

A je to tady. Hornet mě už výkonem neohromuje. Odpoledne nejede a furt ho honím, což mi přijde trochu zbytečné. Ta agilita už tam není resp asi jsem si na ní tolik zvykl, že už jí nevnímám.

Když jsem ho měl první den a vzal jsem plný plyn na jedničku, tak se mi do hlavy nahrnula krev a nevěděl jsem co mám dělat, jak se to zastavuje. Hnus jak si člověk zvykne a chce víc.... ale co? Co vzít a nezabít se?

moc drahý a tohodle je pro mě fakt škoda, čekám že ještě budu padat :)

Dnešní odpoledne bude vskutku napínavé. Už dlouho chci pokořit nádrž na motorce. Rezerva se vždy rozbliká při cca 220-230km najetých km, při 250km vychází, že v nádrži by ještě měly být 4 litry benzínu, takže dalších cca 60km = 310km. Teď mám najeto cca 280km a k plánované benzíce asi 15km.

Jestli ještě pojedu po Praze do jednoho obchodu o kterém uvažuju bude to ještě napínavější. Co se může stát? V Praze je benzínek spousta... snad nebudu tlačit daleko a je moje úvaha správná :-D

... doplnil jsem jen 17litrů z 19ti, příště můžu o kousek dál :-D

Tak tohle jsem slovo jsem v životě nepoužil.

Přijíždím na křižovatku a jedu středem mezi auty, abych se zařadil jako první. Je nás tam víc, takže jedu před auta, aby i ostatní měli místo zařadit se. Každá poučka i zkušenost praví, že to nikoho neomezuje. V době kdy mám na tachometru 50km/hod ostatní auta sotva vystrčí čumák z křižovatky.

No, mělo mi zřejmě být ukázáno, že to tak není.

Aktuálně mám najeto 9.300 km. Moje sezona začala v březnu, takže to je cca 1.500km/měsíc. Žádné terno, ale ani malé číslo. Někdo dá 1tis za celou sezonu nebo to alespoň říká v inzerátu při prodeji motorky, aby obhájil proč má 10 let stará motorka najeto JEN 10k km. :-D

Ráno mi cesta ubíhá dobře. Předjíždění je radost a celkově to hezky odsýpá. Největší radost mám z toho, když potkám malou kolonu. Typicky 2 náklaďáky, za nimi 5 osobních aut. Pro 2. až 5. auto je to katastrofa - nemají šanci. První osobní auto nemá ambice k předjíždění a táhne se 70tkou. Ostatním nezbývá než se táhnout s nimi... ne na motorce. Je to otázkou 2 rovinek, radost :) V autě z toho kvetu.

Včera jsem se vydal na cestu na motorce déšť nedéšť. Legrace jako vždy. Hned na úvod se mi celá motorka roztancovala na kostkách, kde jsem zapomněl, že nemám prudce přidávat plyn. Bylo to celkem napínavé a platí to co vždy. Když nevíš co máš dělat nedělej nic. Motorka se za pár metrů sama zklidnila a narovnala. Uf.

Celou cestu mi ujíždělo zadní kolo a párkrát jsem narazil na krásný akvaplaning. Horší než obvykle. Možná se už hlásí zadní pneumatika o výměnu, protože na středu už chybí vzorek. Ač nebyla nová dokázal jsem na ní najet 8tis km. Nárok na výměnu má a už 3 týdny čeká ve sklepě.

Dnes jsem jí raději nechal doma. Včera mi z oblečení vykapalo opět 2dcl vody a ráno ještě nebylo suché. Cpát se do mokrého a do deště se mi nechtělo. Navíc déšť je fakt hustý. Jsem srab? :)