Hurikan | Hurikán-poznatky motorkáře

Motor naskočil maximálně v pohodě. Nechal jsem jí trochu zahřát a houpnul rukojetí citlivě o 2tis otáček výš. Motor se zakuckal, skoro chcípnul. Divný.

Nasedl jsem a jel to prubnout. Ještě včera jsem si nevzpomněl, že jednička se řadí dolů a zbytek nahoru. Jak jsem na ni sedl všechno se vrátilo a všechno šlo automaticky. Žádné přemýšlení. Naskočilo to samo. Okamžitě jsem zapomněl, že se vlastně bojím studené silnice a studených pneu. Jediné co mě brzdilo byl studený motor. Po jeho ohřátí mě už nic nelimitovalo.

Užil jsem si to jako v létě a 50km jsem projel velmi velmi svižně. Největší číslovku jsem viděl 205 a byla to paráda.

Po návratu byla pneumatika příjemně teplá...

Slovy kamaráda, který mi vyčítal, že jezdím rychle. "Vždyť ty taky musíš jezdit rychle, když jedu 170 a neujel jsem ti." "170? To je taková normální rychlost..." :-D

Jestli se bude zítra počasí opakovat nenechám si to ujít a pak na 3 měsíce zazimováno :(

To zase bylo ráno. Už jsem jezdil snad půl roku bez nějakých větších zážitků, kdy mi třeba uklouzlo kolo na mokré silnici nebo tak. Dnes ráno bylo všechno jinak.

Prázdná křižovatka, vymetená, škáče zelená, přijíždím ke křižovatce, přidám plyn. V okamžiku kdy já viděl svojí zelenou byl na křižovatce z boční ulice autobus, před semaforem, 100%tně! V tom mžiku pohledu nevím zda dobržďuje nebo už stojí. Soustředím se na rozbitou, mokrou silnici, hustě pomalovanou bílými čárami, aby mi to neuklouzlo. Než řeknu SAKRA je autobus přede mnou. Ten dlouhý (housenka), takže není ani úniková cesta vlevo. Půl vteřiny přemýšlím jestli má smysl brzdit - stejně už je to na prd. Mokrá silnice, bílé čáry, čelní náraz do boku autobusu. Průser.

Včera byl vyloženě divný den. Jedu po silnici ve městě a všimnu, že v autě přede mnou dělá gesta jakoby na spolujezdce. Ještě se směju, že snad ani nemá ruce na volantu. Jen mi přijde, že sedí v prázdném autu. Blíží se semafor, zastavujeme. Řidič se otáčí směrem k zadnímu okýnku a dělá zase nějaká gesta. Nevidím je, protože se na slunci zadní sklo zrcadlí. Bliká zelená. Auto má výstražná světla. To si vzpomněl brzy. Začínám ho objíždět a v tom si to rozmyslí a jede dál. Magor? Chcíplo mu to a pak už zase jelo? Zase dobrý kilometr dělá gesta. Už toho mám dost a za městem dávám plný plyn. V protisměru žádné auto. V okamžiku jsem před ním a řadím se zpátky do pruhu. Mezi námi dobrých 50 metrů. Kouknu do zrcátka jestli jsem se ho zbavil a vidím, že na mě bliká dálkovými světly.

To nepochopíš. Neměl žádný důvod vyšilovat. V podstatě okamžitě, kdy jsem jel za ním (s dobrým odstupem, nejezdím blízko, protože když dá auto plné brzdy, tak jsem na kaši) dělal gesta. Magor?

Jestli ještě pojedu po Praze do jednoho obchodu o kterém uvažuju bude to ještě napínavější. Co se může stát? V Praze je benzínek spousta... snad nebudu tlačit daleko a je moje úvaha správná :-D

... doplnil jsem jen 17litrů z 19ti, příště můžu o kousek dál :-D

Aktuálně mám najeto 9.300 km. Moje sezona začala v březnu, takže to je cca 1.500km/měsíc. Žádné terno, ale ani malé číslo. Někdo dá 1tis za celou sezonu nebo to alespoň říká v inzerátu při prodeji motorky, aby obhájil proč má 10 let stará motorka najeto JEN 10k km. :-D

Ráno mi cesta ubíhá dobře. Předjíždění je radost a celkově to hezky odsýpá. Největší radost mám z toho, když potkám malou kolonu. Typicky 2 náklaďáky, za nimi 5 osobních aut. Pro 2. až 5. auto je to katastrofa - nemají šanci. První osobní auto nemá ambice k předjíždění a táhne se 70tkou. Ostatním nezbývá než se táhnout s nimi... ne na motorce. Je to otázkou 2 rovinek, radost :) V autě z toho kvetu.